Zasláno E -mailem

Krajský soud v Brně

Rooseveltova 16

601 62 Brno

V Roudnici nad Labem dne 3. srpna 2007

Ke spisu. zn.: 30 Ca 86/2007

Žalobce: Jiří Krejza mladší

Dr. Slavíka 1515

413 01 Roudnice nad Labem

Žalovaný: Veřejný ochránce práv

sídlem Údolní 39

602 00 Brno

Kasační stížnost

proti usnesení Krajského soudu v Brně 21. 6. 2007,

č. j. 30 Ca 86/2007-17

podaná podle ustanovení § 102 soudního řádu správního (dále jen „SŘS“)

Soudní poplatek: 3 000 Kč; k výzvě soudu

I.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 6. 2007, č. j. 30 Ca 86/2007-17 (dále jen „napadené usnesení“) odmítl žalobu ze dne 7. 11. 2006 proti žalovanému Veřejnému ochránci práv. Žalobce napadené usnesení obdržel dne 27. 7. 2007.

Soud v odůvodnění napadeného usnesení píše na str. 4, že žalobu odmítl z důvodu odpožděně podané žaloby. Opožděnost soud shledává tím, že Veřejný ochránce práv vydal žalobci písemné rozhodnutí ze dne 28. 8. 2006 o odmítnutí poskytnutí informace a chybně Krajský soud v Brně tvrdí, že proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat, protože jednalo se o rozhodnutí konečné a od jeho oznámení žalobci, resp. doručení žalobci, běžela lhůta pro podání žaloby … ...jež skončila v pondělí 30. 10. 2006.

Žalobce v tomto nesprávném po právní strámce posouzení Krajského soudu v Brně shledává vadu, proto žalobci nezbývá než se bránit touto kasační stížností.

II.

V ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“) je jednoznačně napsáno

(1) Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání.

Žalobce postupoval podle ustanovení § 16 odst. 1 InfZ a podal odvolání ze dne 7. 9. 2006 značky: 016/2006/VOP proti odmítnutí poskytnutí informace, na což Veřejný ochránce práv nereagoval, čímž bylo vydáno fiktivní rozhodnutí o odvolání, které potvrdilo žalovaného zamítavé rozhodnutí ze dne 28. 8. 2006. Do dnešního dne nebyla požadovaná informace poskytnuta.

V InfZ se nepíše nic o tom, že v případě zamítavého rozhodnutí Veřejného ochránce práv občan nemá právo na odvolání, jak tvrdí v napadeném usnesení Krajský soud v Brně. Pokud tomu tak skutečně je, měl povinnost Veřejný ochránce práv sdělit žalobci v poučení, že se na Veřejného ochránce práv nevztahují některá ustanovení InfZ nebo dokonce celý InfZ (v závislosti jak uzná Veřejný ochránce práv dle svého výkladu InfZ za jemu vyhovující), aby tak občanovi nezpůsobyl újmu a to Veřejný ochránce práv neučinil.

Proti každému rozhodnutí je přípustné odvolání, jako opravný prostředek, který žalobce učinil. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informaci má obsahovat výrokovou část, odůvodňení a poučení. V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tak tato lhůta počítá a který orgán o odvolání rozhoduje.

Žalobce komunikoval písemně s pracovníky kanceláře veřejného ochránce práv, kteří písemně elektronickou cestou se společně s žalobcem dohodli na tom, že žalobce se dostaví dne

28. 8. 2006 k nahlédnutí do spisů, jak žalobce požadoval v žádosti o informaci. Veřejný ochránce práv v rozporu s domluveným postupem s pracovníky kanceláře si spisy vzal k sobě a překazil úmyslně vydání informace, kterou by jinak pracovníci kanceláře normálně žalobci vydali, tak jak byli předem písemně dohodnuti. Vše toto je podrobně uvedeno v žalobě.

Jelikož Veřejný ochránce práv vstoupil do procesu vydání informace a vydal ihned ten den kdy žalobce se dostavil k nahlédnutí do spisů dne 28. 8. 2006 rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informaci, které nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem, zejména poučení, nezbylo žalobci než podat odvolání.

Jestliže odvolání podané elektronickou cestou s digitálním podpisem ze dne 7. 9. 2006 značky: 016/2006/VOP obdržel Veřejný ochránce práv a neupozornil žalobce na skutečnost, že nelze podat proti jeho rozhodnutí odvolání a z jakého důvodu a úmyslně jen přihlížel, bere veškerou tíhu odpovědnosti za svůj nesprávný postup při vyřizování stížnosti Veřejný ochránce práv na sebe, když nepostupoval v souladu se zákonem.

Tvrzení soudu v napadeném usnesení neobstojí ani z důvodu toho, že v ustanovení § 16 odst. 2) a 3) InfZ je uvedeno

(2) Povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání.

(3) Nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůtu nelze prodloužit.

Veřejný ochránce práv porušil InfZ, protože nepostupoval podle ustanovení § 16 odst. 2) a 3) InfZ. Z výše uvedeného žalobce postupoval správně podle InfZ, když podal odvolání a tedy není možné žalobci nepřiznat jeho práva zakotvená v InfZ. Jestliže na žalobcovo odvolání nebylo odpovězeno nezbývalo žalobci než se bránit žalobou.

V analogii ustanovení § 178 odst. 2) zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu se rozumí vedoucí správního úřadu, tedy Veřejný ochránce práv, který měl rozhodnout o odvolání a neučinil tak.

Nad rámec kasační stížnosti žalobce poznamenává, že Veřejný ochránce práv měl postupovat podle ustanovení § 16 odst. 2) a 3) InfZ přesto tak nepostupoval.

Jestliže by byla pravdivá teorie v napadeném usnesení Krajského soudu v Brně, kdy Veřejný ochránce práv vydal první a konečné rozhodnutí proti němuž nelze podat odvolání a Veřejný ochránce práv to věděl, že neupozorněním a neposkytnutím poučení žlobci o tom, že nelze podat odvolání a vědomě přihlížel poškozování žalobce, které sám Veřejný ochránce práv způsobyl, je jednoznačné, že nezávislé postavení Veřejného ochránce práv, který má chránit práva občanů je instituce naprosto nepotřebná, která mrhá veřejnými prostředky, neboť sám Veřejný ochránce práv dává příklad – návod státnímu aparátu, jak lze spolehlivě podvádět občany.

Krajský soud v Brně v napadeném usnesení úmyslně jakoby chybně posoudil žalobcovu žalobu kterou odmítl, aby tak úmyslně napomohl zločinnému spolčení, kterého prodlouženou rukou je právě Veřejný ochránce práv. Toto zločinné spolčení řídí systém masového porušování lidských práv páchaných na seniorech v České republice.

III.

Soud v odůvodnění napadeného usnesení na str. 4 polemizuje nad tím, že aplikace fiktivního rozhodnutí žalovaného nepřichází do úvahy, neboť konstrukce vydávání fiktivního rozhodnutí byla zrušena novelou č. 61/2006 Sb., která nabyla účinnosti dnem 23. 3. 2006. Nezbývá než, aby žalobce na svou obranu vysvětlil Nejvyššímu správnímu soudu, že jestliže mělo být vydáno rozhodnutí a ono vydáno nebylo, rozumí se tím, že bylo vydáno zamítavé rozhodnutí, které potvrzuje rozhodnutí předcházející. Jestliže žalobce toto rozhodnutí označil jako fiktivní, nebo si jej soud vyloží jako neodeslané, nebo nedoručené nic nemění na tom, že se rozumí jako by vydáno bylo (a které potvrzuje předešlé rozhodnutí) a od jeho vydání běží lhůta pro podání žaloby.

Žaloba byla podána správně ve lhůtě dvou měsíců od vydání fiktivního, nebo neodeslaného, nebo nedoručeného rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace, které potvrdilo žalovaného zamítavé rozhodnutí ze dne 28. 8. 2006, jak žalobce výše popsal.

IV.

Ze shora uvedených důvodů má žalobce za to, že napadené usnesení není v souladu se zákonem, a navrhuje, aby ho kasační soud podle ustanovení § 110 odst. 1 in principio SŘS zrušil.

Jiří Krejza mladší

žalobce

V Roudnici nad Labem dne 3. srpna 2007